Sunday, 26 June 2016

Oliver the musical (1968)


Dodger: Consider yourself... at home                      Cíť sa tu ako doma
Consider yourself... one of the family                      Ako člen našej rodiny
We've taken to you... so strong                                 Hneď si nám padol do oka
It's clear... we're... going to get along!                      Spolu nám bude dobre
Consider yourself... well in                                      Cíť sa tu s nami pohodlne
Consider yourself... part of the furniture                  Ako odveká súčasť rodiny
There isn't a lot... to spare                                         Nemáme toho veľa
Who cares? What... ever we've got we share!...       Nevadí... Podelíme sa!
Consider yourself... our mate                                   Cíť sa ako nás kamoš
We don't want to have... no fuss                               O starosti nestojíme
For after some consideration we can state...            Jednoducho povedané:
Consider yourself - one of us!                                  Cíť sa ako jeden z nás!

Sunday, 12 June 2016

Men at arms/Muži ve zbrani (1993)


This is Ankh-Morpork, Citie of One Thousand Surprises (according to the Guild of Merchants' guidebook). What more need be said? A sprawling place, home to a million people, greatest of cities on the Discworld, located on either side of the river Ankh, a waterway so muddy that it looks as if it is flowing upside down.
And visitors say: how does such a big city exist? What keeps it going? Since it's got a river you can chew, where does the drinking water come from? What is, in fact, the basis of its civic economy? How come it, against all probability, works?
Actually, visitors don't often say this. They usually say things like 'Which way to the, you know, the... er... you know, the young ladies, right?'
But if they started thinking with their brains for a little while, that's what they'd be thinking.

Toto je Ankh-Morpork, město tisíce překvapení (jak se praví v Průvodci městem Cechu obchodníků). Je třeba říkat ještě něco víc? Obrovské místo, domov skoro milionu lidí, největší z měst Zeměplochy, rozkládající se po obou stranách řeky Ankh, vodní cesty tak blátivé, že vypadá, jako by tekla dnem vzhůru. 
A návštěvníci říkají: Jak vůbec to velké město existuje? Co ho udržuje v chodu? Když má řeku, která se dá žvýkat, kde vlastně bere pitnou vodu? V čem leží základ jeho městské sociální politiky? Jak to, že proti všem zákonům pravděpodobnosti funguje? 
Návštěvníci to ale zase tak často neříkali. Obvykle říkali takové ty věci jako: Kudy bych se dostal, no víte, k… do… no tam… k těm mladým dámám, víte, co myslím? 
Ale kdyby v těch okamžicích alespoň chvíli mysleli mozkem, muselo by je něco takového napadnout.